Na základě výzkumů víme, že až 40 procent dětí ve škole je šikanováno. Jsou tato čísla stále aktuální?
Ano, ty výzkumy hovoří o tom, že zhruba 40 procent dětí je terčem šikany. Se šikanou se tedy setká v průměru každé druhé či třetí dítě. Vzhledem k tomu, že ne vždy se problém šikany odhalí, někteří odborníci odhadují i vyšší procenta.
Tendence šikany se zvyšuje, zejména v oblasti sociálních sítí. Západní země dokonce hovoří o její epidemii.
Častěji jsou pravděpodobně šikaně chlapci. Dívky převážně častěji druhých šikanují psychicky, chlapci zase fyzicky.
Kdo je oběť a kdo agresor?
Obětí se může stát kdokoliv. Náchylnější na šikanu jsou děti s pocity méněcennosti, submisívnejšie, uzavřenější. Často jsou to děti, které mají nějaký handicap, jiné vyznání, barvu pleti, cokoliv, co je odlišuje od kolektivu.
Agresory mohou být děti, které samy prošly šikanou nebo mají doma velmi autoritativních přísných rodičů, kteří využívají fyzické násilí, možná i slovní ponižování.
Mohou jimi být i děti, které nepocházejí z takového prostředí, ale rodiče pro ně nemají dostatek času, lásky a pozornosti, a proto tyto děti často nemají vyvinutou dostatečnou empatii.
Často jsou agresory právě takové děti, které to vnímají jako formu obrany a jsou raději těmi, které šikanují, než těmi, které jsou šikanovány.
Jaké projevy šikany je třeba si všímat u obětí?
Je velmi důležité, aby si rodič všímal určité změny v chování dítěte. Pokud rodič intuitivně cítí, že něco není v pořádku s dítětem, tak to třeba řešit. Dítě začne být uzavřeny do sebe, nekomunikuje.
Děti mohou vysílat signály jako mrzutost, přehnané neadekvátní reakce na situace, výbuchy hněvu. Právě kumulované napětí se může projevit nejen smutkem, ale i hněvem, dokonce až agresivním chováním. Dítě může chodit hladové, mizí mu věci a má sklony k vyhýbavé chování.
To znamená, že odmítá chodit toutéž trasou domů nebo do školy a začne si vymýšlet různé výmluvy, například, že se cítí choro a nemůže jít do školy.
Pokud šikana není řešena, dítě může mít i psychosomatické potíže, od bolesti hlavy, břicha až po zvracení, děti mohou dokonce upadnout do deprese. Bohužel, jsou i takové případy, kdy děti pociťují tak silný strach a pocit bezvýchodné situace je natolik silný, že se pokusí spáchat sebevraždu.
